Himalájsko-perská kočka

(Perská s odznaky, Himalájská, Khmérská kočka)

 

Původ a historie plemene

Himalájská kočka je plemeno uměle vytvořené. Křížením vznikla dlouhosrstá kočka s odznaky siamek. K prvnímu křížení došlo ve 20. letech 20. století v USA na Harvardské lékařské škole, kde byl zkřížen černý perský kocour se siamskou kočkou. Narodila se černá krátkosrstá koťata, stejně jako když byl zkřížen siamský kocour s černou, perskou kočkou. Po spáření koťat z obou vrhů se konečně roku 1935 narodila dlouhosrstá kočka s odznaky jménem Debutante. Rozsáhlejší chovné programy himálajské kočky začali až ve 40. letech. Britský GCCF tuto kočku uznal roku 1955 jako varietu dlouhosrsté kočky. V letech 1958-1961 byla himalájská kočka uznána americkými organizacemi. Dnes se již moc název himalájská nepoužívá.


Charakter

Himalájská kočka má stejnou povahu jako kočky perské. Je mírná, klidná, spíše je tichým pozorovatelem nežli zapáleným aktérem. Nevyžaduje tolik pozornosti jako jiné kočky, ale mazlí se rády. Nevadí jí být o samotě, proto je vhodnou kočkou i pro ty, kteří netráví příliš mnoho času doma. S dětmi nebo jinými zvířaty se snáší dobře. Pokud mají příležitost chodit ven, střeží si své území i loví myši. Přesto je nejoblíbenějším místem této kočky gauč nebo pohodlný pelíšek.


Popis himalájské kočky

Himalájsko-perská kočka dosahuje váhy 3,5 až 7 kg. Hlava je kulatá a dobře osrstěná. Mezi nosem a čelem je jasný stop. Malé uši mají kulaté špičky a jsou posazeny daleko od sebe. Oči jsou kulaté a mají mít modrou barvu. Krk je krátký a silný. Tělo himalájské kočky je velké, mohutné a je neseno na krátkých nohou. Ocas musí být krátký a huňatý. Je nesen nízko. Srst je dlouhá, jemná, hedvábná a odstává od těla. Na krku tvoří bohatý límec. Odznaky jsou tmavohnědé, čokoládové, modré, lilové, červené, krémové, želvovinové, modrokrémové, lilově krémové, žíhané, modrokrémově želvovinové.

 

Péče o himálajsko-perskou kočku

Srst himalájsko-perské kočky vyžaduje značnou péči. Nutné je každodenní česání, čímž předejdete plstnatění srsti. Zplstnatělá místa nevyčesávejte, ale vystřihněte nůžkami. Kožich můžete občas posypat pudrem, neboť se poté srst méně zacuchává. Himalájská kočka může trpět různými dědičnými chorobami, například potížemi s ledvinami. Kvůli krátkému čenichu má problémy s dýcháním obzvláště v teplém počasí.

 

VIDEA plemene Himalájsko-perská kočka

Pro videa s plemenem Himalájsko-perská kočka klikněte ZDE

 

Himalájsko-perská kočka zkušenosti uživatelů

Napsat vlastní zkušenost s plemenem Himalájsko-perská kočka
  • Pod Bílou věží, CZ Pod Bílou věží, CZ 10.07.2012 12:58:47
    Klady:
    • Velice mazlivá, přítulná a krásná
    • Krásné, hebvábné chlupy
    • Je to zvíře stvořené na ležení a mazlení ( rádi se ukazují )
    Zápory:
    • Každodenní česání
    • Popřípadě koupání (max.1 za týden)
    Miluju je
    Pomohl vám tento názor? Ano(1) Ne(0)
Celkem záznamů: 1
|< << >> >|



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil kočky

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svou kočičkou.